Berlin Pride

Každý rok během léta probíhají na celém světě tzv. Pride pochody. Určené především jako výraz přijetí sexuálních menšin. Něco jako „my jsme tady a jsme stejní jako vy, většina“

Byla jsem na podobném pochodu poprvé v Berlíně a upřímně nemám potřebu tam ještě někdy jet. Jsem heterosexualní „majorita“. V práci i okolí znám několik gayů a chovám se k nim s respektem jako ke komukoliv jinému. Nemám ani přiblblé komentáře, v práci je nikterak nediskriminuji. Jela jsem je teda podpořit na Pride.

A celý den, kdy jsem jela na náklaďáku uprostřed techno hudby jsem si říkala, že tam prostě nepatřím a taky přemýšlela nad tím, jestli se taková akce spíš nemíjí účinkem. Cílem akce je ukázat majoritě, že „jsme jako vy“. Když vidíte dospělého muže jak se oblékne za koně, tak první myšlenka co vás napadne je „no fakt stejnej nejsi“. A nebo vyrazit tancovat ven jen v řetízku, co nic nezakrývá (takže jsi vlastně nahý)? Karneval je karneval, ale pro mě se tohle sdělení skutečně míjí účinkem.

Pro gaye a lesby – jestli chcete přijmout většinou, nemůžete si vzít latexový oblek ven a zárověň čekat, že vás majorita přijme s otevřenou náručí bez nálepek. Ono totiž kdyby takhle vyšel ven heterosexuální bílý muž, tak si lidi budou klepat na čelo úplně stejně. A možná mu dají i nálepku „magor“. Není to totiž o tom, jestli jste gay nebo lesba ale o tom, že jdete ven v latexu.

Jestli chcete respekt majority, musíte si ho získat. Tím, že se oblékáte venku za koně se respekt nezískává. Ale osobností, prací, chováním, charakterem.