München 2019

Stejný případ jako návštěva Bělehradu – není pracovní cesta jako pracovní cesta. Tentokrát Mnichov (s krátkou zajížďkou do Pasova). Uchodila jsem si nožky, ale stálo to za to. Mnichov je tradiční a hrdé německé město. Navíc je sídelní – sídlí tady bavorská vláda a všechny úřady. A tomu taky odpovídá architektura – velké, okázalé paláce. Většina navíc „zasvěcená“ Maxmiliánovi (a protože jich v německé historii bylo několik, těžko říct kterému co).

Co jsem ale nevědela, že v takovém městě jako Mnichov bude něco jako zámek Nymphenburg. Obrovský palác s ještě větším parkem a botanickou zahradou. Takový mnichovký Versailles. Nečekejte ale super interiér, je to spíše výstava kočárů než náhled do života zámeckých pánů 18.století.

Za návštěvu určitě stojí i olympijský stadion a park skoro naproti, ale na ten tentokrát nedošlo. Možná příště. Ale jestli něco nesmíte v Mnichově (a celkově Bavorsku) minout je pivo a pretzel (nejvíc mi chutnal s máslem a pažitkou). Byli jsme tam v srpnu a přesto hospody byly plné – nedovedu si to představit při Oktoberfestu. Třeba takový Hofbräuhaus – vlastní pivovar a hospoda pro tisíce lidí. Na pivo trochu čekáte (je tam opravdu hodně lidí), ale zase máte rovnou tuplák.

Jinak stejně jako v ostatních velkých městech se nejvíc památek (a lidí) nachází v centru – Marienhof, Peterskirche, Frauenkirche (kostel s dvěma 100m věžemi, kam je možné vyjít), Residenz, Maximilianeum, Isartor a Siegestor (vítězný oblouk).

Nemůžu říct, že by mě Mnichov nebavil, je to krásné město. Ale jet tam sama bez super společnosti – nevím, asi bych si to tak neužila.