Coaching – co to je?

Až donedávna jsem si myslela, že coaching je prostě „blbost“. Jsem od přírody k některým věcem velmi nedůvěřivá a dlouho jsem byla i ke všem těm pseudopsychologickým technikám. Jsem nedůvěřivá i k meditacím a jógu praktikuju vyloženě jako cvičení těla, nikoliv duše.

Na konci září jsem odjela na školení „Leader as Coach“ – trénink pro manažery ve firmě, aby týmy lépe fungovaly a zaměstanci byli veselejší. Upřímně jsem nevědela co mám od toho čekat a jestli já jsem vůbec ta pravá osoba, abych někomu dělala kouče. Je to trochu jako se vztahem – nevíte co od toho máte čekat, jestli je to „ten pravý“, ale přesto do toho jdete po hlavě a třeba to ten pravý bude.

Na stránkách české wikipedie jsem našla pod heslem „koučování“ tohle:

Česká definice koučování vyzdvihuje, že „dospělý člověk se nejlépe učí praxí a vlastní zkušeností“, a koučování charakterizuje jako metodu užívanou „k taktnímu a ohleduplnému ovlivňování“. Maren Fischer-Epe uvádí, že „koučování je kombinace individuálního poradenství, osobní zpětné vazby a prakticky orientovaného tréninku; účelem je dosahování profesního a osobnostního rozvoje.“ Koučování není psychoterapie. I když koučování může mít někdy podobný efekt jako psychoterapie, není ho dosaženo aplikací psychologických a psychoterapeutických teorií, ale díky vlastní cestě, kterou si klient k výsledku najde.

V Berlíně jsem absolvovala 3-denní intenzívní trénink, který má být začátkem několika měsíční cesty k tomu se stát koučem. A i když jako každý začátečník v tom ještě plavu, ráda bych v této rubrice časem napsala pár článků o koučování, jak pokračuje moje cesta a taky jestli to skutečně funguje a zaměstanci jsou šťastnější, veselejší a úspěšnější. Zatím jsem aspoň já změnila na koučování názor – není to tak úplně pseudopsychoblbost. 🙂