Kalifornie 2019 – díl druhý

Den 5 – 9 – zpátky do reality všedního dne a hurá do práce. Naštěstí je kancelář blízko (v docházkové vzdálenosti) a někdy se podaří i „Friendsgiving lunch“ 🙂 a když se k tomu přidá i dobře zvolené názvy zasedacích místností…

Den 11 – O druhém víkendu jsem byla pozvaná od kolegyně na „17 miles drive“ – prostě výlet po pobřeží Pacifiku, 17 mil a nemusíte vylézt z auta. Vjezd za 10 dolarů. My jsme z auta vylezli 🙂 A bylo to naprosto úžasná zkušenost. Nádherné pláže (a golfová hřiště) a hlavně slaný mořský vzduch. Byl konec listopadu, takže žádná koupačka (hlavně Češi se ptali „a koupala ses?“ „ne, opravdu ne, byl konec listopadu a Pacifik má asi 10 stupňů“ 🙂 )

Den 12 – výlet do Palo Alta – město mezi San José a San Franciscem, kde sídlí většina technologických firem a taky Stanfordská univerzita. Měla jsem v plánu navštívit co nejvíc toho půjde za jediný den. Což samozřejmě nejde, takže výběr padnul na okruh Muzeum počítačů, NASA research centre, Googleplex a Stanford. A myslím, že jsem udělala dobře. Muzeum počítačů naprosto vychytané, z NASA research jsem si odnesla dárky dětem (vysuěená astronautská zmrzlina udělala fakt radost), Googleplex byl obrovský – asi 40 různých budov snad přes půl města a Stanford byla oáza klidu – stará univerzita v mírně evropském stylu (dobře Cambridge vypadá pořád líp).

Den 13-18 – Pracovní týden a příprava na Thanksgiving a Black Friday. V Evropě to není tak velká záležitost, v Americe to řeší neuvěřitelně. Je to jeden z jejich hlavních svátků, to beru, ale nákupní horečka, která tam panuje je pro Evropana těžko uvěřitelná. Navíc dost pršelo, takže ani krátký výlet nepřipadal v úvahu. Aspoň jsem dokoukala 3.sérii The Crown.

Den 19 – Trochu rozptýlení na NBA (Warriors vs Bulls). Lístek jsem měla snad 2 měsíce. Byl drahej a pak jsem zjistila proč. Basket tam je totiž skoro až v druhé řadě. Platíte za show. Mega show. Roztleskávačky v každé přestávce, žonglér, akce pro diváky, oheň. Regulérní zápas basketbalu trvá 4×12 minut. Spolu s přestávkami dohromady něco přes hodinu. My jsme strávili v hale 2,5 hodiny. Show před zápasem, hymna (ano, stála celá hala a hrdě zpívala), reklamní přestávky, tancovaní diváků, „kiss cam“, žádost o ruku nějakého španělského páru a pak další reklamní přestávka a roztleskávačky. Jdete na NBA? Nečekejte že budete brzo doma 🙂

Den 20 – práce a práce a práce (a tak pořád dokola).

Den 23 – Další sport. Tentokrát NHL – domácí Sharks vs Capitals. Tam jsem se těšila. Koupila jsem dětem malý dres. Jak Sharks, tak Capitals (číslo 8 – Ovečkina, abych byla konkrétní. Některým to zjevně dost vadí, protože to je Rus. Mně to nevadí, protože prostě hraje dobře a přiznejme si – je to legenda). Taková show jako NBA to nebyla. Možná to bylo tím, že na ledě nemůžete mít roztleskávačky 🙂 Ale hymna a akce s diváky přece jenom byly.

Den 25 – Poslední návštěva San Francisca. Tentokrát s místním průvodcem a výkladem. Přes italskou čtvrť, latino (aka Mission) čtvrť, kde jsme ochutnali nejlepší burito v USA (fakt delikatesní) a hlavně čínskou čtvrť. Tam se nemusíte bát, že vaše angličtina není perfektní. Ve všech 3 čtvrtích je to totiž jedno a v té čínské úplně. Domluvíte se čínsky 🙂

Den 29 – Hurá domů. Nejsem člověk, který by si v cizině nějak extrémně stýskal po domově, ale po měsíci jsem se domů fakt těšila. Na děti (především), ale i na takové drobnosti jako je chleba nebo fungující MHD

A jaký je můj dojem z celého měsíce v Kalifornii? Mohla jsem si udělat víc výletů, kdybych přes týden nemusela chodit do práce a taky kdyby nepršelo. Určitě bych navštívila Los Angeles, San Diego, Yosemitský park nebo doletěla na Las Vegas. Snad příště.
I když je San Francisco krásné město (a San José nudné) a já jsem stejně ráda za Evropu a ČR. Čím dál je člověk od domova, tím víc si ho váží.