Tour de východní Čechy 2019

Tradiční prázdninová parta (já, děti a babička), nová trasa, babička ve stanu a týden cestování – tentokrát po východních Čechách. Nestihli jsme všechno, to se během týdne ani nedá, ale zato jsme babičku odvezli na místo jejího dětství – do Žirče. Tam trávila prázdniny u svojí babičky, když byla malá. Přiznávám, že jsem na to byla sama zvědavá – jak ten dům vypadá a hlavně jestli vůbec stojí. Stál. A podle všeho se zas tak moc nezměnil. Ale popořádku…

Naše cesta začala v městě Jičíně. Teda nejříve jsme odbočili na hrádek Humprecht u Sobotky. Ale protože bylo pondělí, viděli jsme jenom exteriéry, dali si svačinu a pokračovali na oběd do Jičína. Moc jsme se tam nezdrželi a vyrazili do Miletína. Tam jsme měli domluvenou exkurzi ve výrobně trubiček. Těch klasických hořických trubiček, které doma jíme snad na kila. I odsud jsme si odnesli kila trubiček a děti si zkusily jejich výrobu. A co pak? S trubičkou v puse hurá směr Pecka. Malá vesnička s hradem a super kempem. Měli jsme tam rezervaci na 2 noci. Mohli jsme si zamluvit možná i víc, protože by nám tam nic nescházelo – je tam veškeré vybavení co jsme potřebovali a k tomu ještě koupaliště. Na léto ideální. Druhý den jsme vyrazili na Safari do Zoo Dvůr Králové. Do té doby jsem na safari nikdy nebyla a stálo to za to. Výklad pana průvodce pobavil. Prohlídka i ne-safari zoo s africkou vesničkou a pak hurá zpátky na Pecku na koupaliště. Děti si velmi rychle našly kamarády a my jsme měly s babičkou klid.

Třetí den tour jsme nejdřív zastavili v Kuksu – hospitalu s historickou lékárnou a pak se jeli ochladit do pevnosti Josefov u Jaroměře. V tom horku se to více než hodilo. Venku 30 stupňů, uvnitř 15. Ani se nám nechtělo moc ven. Nocleh v kempu v Náchodě. Oproti kempu v Pecce byl tenhle kemp u Bělovsi takový ten tradiční, trochu retro, ale udržovaný. A i přes horko a sucho jsme si dovolili opéct buřty. Taky trochu retro – stan, kemp a buřty. Kolik takových dovolených za rok máte 🙂

A protože už jsme byli v Náchodě, asi těžko bychom mohli odjet bez návštěvy zámku. Je obrovský. A taky v kopci (díky bohu za auto). A hned vedle lanové centrum – nebylo v plánu, ale o to víc si ho děti užily. Možná víc než celý zámek. Pátý den nás čekal další zámek – tentokrát Opočno. Pohádkový zámek. Ale Opočno není jen zámek. Nebyly by to děti, aby si nenašly něco dalšího, trochu zajímavějšího. Opočenskou zmrzlinu. A že jim chutnala 🙂

Šestý den cesta z Náchoda do Adršpachu. Cesta vede přes několik obcí, které i když se to nezdá (a možná byste je jen tak minuli) skýtají mnoho památek a zajímavostí. Nejřív Hronov – Jiráskův. Pak Police nad Metují, město stavebnice Merkur a také papírových modelů. A nakonec Teplice nad Metují – město hned před Adršpachem se stoletým přírodním koupalištěm. A pak už jen Adršpach – měli jsme celý den na to projít si skalní město. Ještě že jsme bydleli v penzionu přímo v obci, jinak bychom se do skal snad ani nedostali. Vyrazili jsme ráno a měli velké štěstí – autobusy a auta s polskými turisty ještě nedorazili a my jsme nikde nečekali. Ani na „lodičkách“. A co říct o skalách? Jsou prostě nádherný. Pořád se musím divit, co všechno příroda dovede vytvořit. Cestou zpátky jsme zjistili, že jít o pár hodin později, už se nikam nedostaneme kolik bylo lidí.

Poslední den jsme už jenom zabalili a hurá směr Praha. I když…. ještě jsme si trochu zajeli na prohlídku Hrádku u Nechanic. Ten jsem prostě chtěla vidět a nezklamal.

Už se těším na tour příští rok. Snad se nám povede jet se stejnou sestavou (babička se opět těší do stanu s spacáku, což v 72 letech opravdu obdivuju). A přemýšlím kam to bude tentokrát….