Věrnost

Když zadáte do vyhledávače slovo „věrnost“, jako první dostanete stránku na wikipedii (jako ostatně u většiny hledaných výrazů) a pak především stránky o věrnosti mezi partnery nebo příteli. Většina z nich je především o tom, jestli existuje stoprocentní partnerská věrnost nebo jestli to příroda vymyslela jinak.

Věrnost má mnoho podob. Třeba v přeneseném významu se říká, že děti jsou věrnou kopií svých rodičů. Říká se že „jaká matka, taká Katka“. Nedá se říct, jestli to je pozitivní nebo negativní vlastnost být věrnou kopií svých rodičů – je to jak kdy. Pokud je vaše matka nebo otec nositelem jenom ctnostných vlastností, navíc jsou to krásní lidé, být jejich věrnou kopií by se mohlo zdát jako velká výhoda pro život. Většinou se ale ona věta „jsi úplně stejná jako tvoje matka“ vyskytuje v hádkách mezi partnery a v negativním smyslu. Přemýšlím, jestli jsem to někdy v hádce někdy použila nebo slyšela.
Sama ale pozoruji na svých dětech, že ačkoliv mají mít geny od obou rodičů, třeba u syna moje geny zjevně dominují. Poznávám v něm sama sebe. Někdy je to výhoda, protože vím líp jak bude na některé situace reagovat – stačí si představit jak bych reagovala já. A sobecky doufám, že větu „jsi stejný jako tvoje máma“ uslyší jenom v pozitivním smyslu a mimo partnerskou hádku (vím, je to naivní, ale nechte mi aspoň chvíli moji naivitu 🙂 ).

Slovo věrnost se používá i v obchodě, kde to sice krásně zní ale většinou o žádnou věrnost nejde. Podle definice slova věrnost má jít o „dlouhodobou pevnost a spolehlivost nějakého vztahu, pevné zachovávání slibu či přísahy, případně loajalitu“. Firmy a obchody rády operují s „věrnými zákazníky“ nebo „věrnostním programem“. Pro zákazníka to znamená mít z toho nějaké výhody a pokud uvidí výhody i u konkurence, rozhodně se z jejich strany nejedná o pevné zachování slibu. Zachová se zcela zjištně a jde ke konkurenci (já třeba v nedávné době změnila „svoji“ saunu a místo do Infinitu chodím do Saunie – je blíž a je levnější). Schválně – kolik máte v peněžence věrnostních karet různých obchodů. A dokonce konkurenčních. Já sama bych jich napočítala desítky. Mám tolik věrnostních a členských karet, že už je ani nemám v peněžence, protože by se mi tam nevešly. Mám na to appku.

Věrnost se také za starých dob přísahala monarchii, císaři, republice… Přísaha nebo slib věrnosti se dělá v armádě a porušení slibu věrnosti znamená zradu a třeba i trestní stíhání. Za porušení slibu věrnosti celibátu u kněžích se v katolické církvi vylučuje.

Přes všechny významy slova, to první co nás napadne, je věrnost ve vztahu k někomu dalšímu. Především k partnerovi nebo v manželství (tam se dokonce jedná o skutečný slib při oddávání). Věříme, že budeme s člověkem v dobrém a zlém a věříme, že partner to má stejně. Věříme si zároveň. Bez víry, důvěry není ani věrnost. Ne nadarmo to má stejný kořen slova. Když si přestaneme věřit, jde věrnost stranou.

Takže existuje stoprocentní věrnost? Z evolučního hlediska o tom nemůže být řeč. Muži jsou stvořeni k šíření svých genů a biologicky jsou polygamní. Ženy jsou z evolučního hlediska spíše monogamní, přesto i tak nenajdete v přírodě věrné samičky. Jenže všechna tahle biologie a evoluce se týká sexu, prostého rozmnožování a nezahrnuje sociální a emoční stránku věci. Věci jako city, láska, přítelství, zrada, rodina, loajalita.


Když totiž přijde na nevěru ve vztahu, většina žen reaguje podobně jako Karen ve filmu Láska nebeská.

Would you wait around to find out if it’s just a necklace, or if it’s sex and a necklace, or if worst of all it’s a necklace and love? Would you stay, knowing life would always be a little bit worse? Or would you cut and run?

Podle ženských měřítek není nejhorší něvera v oblasti sexu s někým cizím, ale nevěrné chování v lásce. Když se zeptáte žen, tak sex a láska je pro ně něčím jiným. Pro muže je to skoro totéž. Proto ženy snáze pochopí a odpustí jednorázovou něvěru jako úlet na jednu noc. Bolí je to, ale pořád máte jako nevěrník šanci na odpuštění. Jestli ale máte dlouhodobý vztah (lásku) někde jinde, tak šance na finální odpuštění se po provalení nevěry limitně blíží nule. Můžete možná dosáhnout krátkých vítězství v řádu měsíců, ale dlouhodobě to bude pořád viset ve vzduchu.
Jak jsem psala, muži to mají trochu jinak. Snadněji odpustí citovou než tělesnou nevěru (když už ji samozřejmě odpustí). Hraje v tom ještě pořád roli biologie a evoluce – když je žena (samička) fyzicky nevěrná, muž (samec) ztrácí jistotu, že potomci jsou jeho. V tom, že žena má ráda někoho dalšího ohrožení otcovství svých potomků necítí.

Je třeba si ale uvědomit, že k porušení věrnosti nedochází samo od sebe. Někde musí mít příčinu. Nespokojenost se stávajícím vztahem, potřeba více sexu nebo ocenění. Parteři se odcizí, přestávající si rozumět, nepracují na svém vztahu a myslí si, že všechno přijde samo a když to nepřichází, tak se to snaží najít někde jinde s někým jiným.
Myslím si, že stoprocetní věrnost jednomu člověku celý život je nedosažitelná meta. Kolik středoškolských lásek trvalo až do devadesáti let obou protagonistů bez „ztráty kytičky“? Moc jich nebude. Během života vystřídáte několik partnerů. Myslím tím dlouhodobé vztahy a opravdu vztahy (ne, že si někde zaflirtujete s kolegou).
Ale přijde mi minimálně fér být během vztahu věrná jednomu muži. Pokud vztah nefunguje, snažím se ho řešit a pokud řešení není, teprve až potom vztah opouštím a hledám si někoho dalšího. Očekávám totéž. Pracuji na principu „sériové“ věrnosti. Věřím lidem, důvěřuji jim. Kde totiž není důvěra, tam není vztah. Myslím si, že pokud nevěříte člověku ani s tím, že jste s ním nešťastný a radši si hledáte úlevu někde jinde, děláte z dotyčného už jenom blbce. A to nikdo nemá rád.

Jak už řekla Karen v Lásce nebeské:

You’ve also made a fool out of me, and you’ve made the life I lead foolish too.